Vlasová pokožka je jedinečnou partií lidského těla především díky vysoké hustotě folikulů a vysoké produkce kožního mazu (sebum). Vlasy poskytují vlasové pokožce stín a zároveň brání přirozenému ochlazování a odvodu nadbytečné vlhkosti. Tmavé prostředí, teplo a vlhkost jsou ideální faktory pro výskyt plísňových infekcí a množení parazitů.

Mezi nejčastější onemocnění vlasové pokožky patří výskyt lupů, lupénka, seboroická dermatitida, plíseň hlavy (Tinea Capitis) a zavšivení. jednotlivé poruchy a onemocnění vlasové pokožky mají různé příznaky. Mezi nejčastější příznaky patří lupovitost, svědění a zánětlivost. Neřešení problémů s vlasovou pokožkou může vést až k plešatosti (alopecii).

Lupy a seboroická dermatitida

Lupy a seboroická dermatitida patří mezi velmi časté onemocnění. Předpokládá se, že postihuje až 50 % světové populace. Lupy i seboroická dermatitida patří mezi onemocnění dospělé populace ve věku od 15 do 50 let. Jen velmi zřídka dochází k výskytu lupů a rozvoji seboroické dermatitidy v dětství. V pubertálním období dochází ke zvýšení činnosti mazových žláz, které následně může podporovat výskyt onemocnění seboroickou dermatitidou. Lékařské studie prokázaly, že náchylnost na tyto poruchy je u osob s oslabenou imunitou pravděpodobnější než u zdravých jedinců.

Lupy a seboroická dermatitida jsou velmi často zaměňovány, neboť mají stejné prvotní příznaky. Ovšem závažnost onemocnění je odlišná. Jako původcem obou kožních poruch jsou lipofilní kvasinky rodu Malassezia, také známé jako Pityrosporum.

Základní příznaky

Pacienty s lupy nebo seboroickou dermatitidou velmi často trpí kromě samotné lupovitosti vlasové pokožky také dalšími příznaky a projevy. Mezi další typické projevy patří svědivost, podrážděnost až zánětlivost vlasové pokožky. Velmi častým charakteristickým znakem je také pocit napjatosti a suchosti vlasové pokožky.

Lupy jsou charakteristické volně odlupujícími malými bílými až šedými šupinkami vlasové pokožky. Naproti tomu seboroická dermatitida se projevuje nažloutlými mastnými vločkami odlupující se z vlasové pokožky. Výskyt lupů se zarudnutím a svědivostí vlasové pokožky  bývá obvykle diagnostikován jako seboroická dermatitida.

Léčba

Před objevením kvasinek rodu Malassezia byla seboroická dermatitida a nadměrná lupovitost spojována s lupénkou. Léčba antimykotiky s antifungálními účinky byla ovšem účinná pouze u pacientů trpící lupy a seboroickou dermatitidou.

Lupy a stejně tak seboroická dermatitida může být léčena běžně dostupnými výrobky. V současnosti už existuje na trhu vlasová kosmetika specializovaná na léčbu těchto kožních problémů. Léčba tak probíhá v domácích prostředí bez jakéhokoliv omezení.

Léčbu lupů a seboroické dermatitidy lze rozdělit do třech základních typů v závislosti na jejich účinku. Patří zde keratolytické, antimikrobiální a antiproliferační látky.

Běžné mytí vlasů šampóny s obsahem keratolytických složek, jako je například kyselina salicylová, účinně odstraňuje lupy a zmírňuje lupovitost pokožky u mírnějších projevů onemocnění. Většina běžně dostupných kosmetických produktů určených pro léčbu lupů obsahuje antifungální látky, např. Pyrithion zinku, Ketokonazol a Piroctone olamine. Vlasová kosmetika s výše uvedenými aktivními látkami viditelně redukuje projevy odlupování a napomáhá obnovovat rovnováhu vlasové pokožky.  Antiproliferační látky, například uhelný dehet, snižuje epidermální proliferaci (množení a bujení buněk).  Jako doplňkovou léčbu je možné využít topické steroidy, které zmírňují případnou zánětlivost vlasové pokožky.

Je nutné si uvědomit, že léčba lupů a seboroické dermatitidy není otázkou dní, ale týdnů a v některých případech i měsíců. Účinnost se nemusí dostavit ihned po použití vhodné vlasové kosmetiky. Viditelné a dlouhodobé zlepšení stavu vlasové pokožky je dáno především pravidelným a pečlivým ošetřením pokožky.

Plísňová infekce vlasové pokožky

Dalším relativně častým onemocněním vlasové pokožky je mykotická infekce (Tinea capitis) obecně známá jako plíseň vlasové pokožky. Plísňová infekce je charakteristická svými prstencovými vyrážkami v infikované partii vlasové pokožky. Na rozdíl od lupů si seboroické dermatitidy je velmi častá v dětství.

Příznaky onemocnění jsou velmi dobře ohraničeny a jsou charakteristické lokálním nepravidelným vypadáváním vlasů, lupovitostí, svěděním. Bakterie vytvářejí spory na vlasech v blízkosti vlasové pokožky. Zde jsou potom vlasy náchylné na lámání. Infekce může být doprovázána zánětlivými projevy, kdy se na vlasové pokožce vytváří vodnaté a zánětlivé strupy. Zánětlivá infekce bývá obvykle spojena s přítomností dermatofytů Trichophytan mentagrophytes nebo Trichophytan verrucosum.  Bez zahájení včasné léčby může dojít k trvalé ztrátě vlasů – jizvová alopecie.

Dermatofyty můžeme rozdělit do tří rodů: Microsporum, Trichophyton a Epidermophyton. Na rozdíl od lupů vyvolaných kvasinkami rodu Malassezia, dermatofyty vyžadují pro svůj růst keratin a jsou schopny napadnou vlasovou pokožku. V závislosti na geografické poloze je kožní mykóza vlasové pokožky nejčastěji vyvolána rody  Microsporum (Evropa) a Trichophyton (Afrika a Amerika).

Lokální antimykotická léčba je vhodná pouze u malých projevů. V opačném případě je nutné nasadit systémovou perorální léčbu. Nejčastěji se jedná o dávky griseofulvinu, tj. fungistatické antimykotické antibiotikum s úzkým spektrem užívané k léčbě kožních mykóz vyvolaných dermatofyty v kombinaci s topickými steroidy pro zastavení zánětlivých projevů.

Jako vhodná doplňková lokální léčba je použití šampónů s obsahem Pyrithonu zinku nebo Ketokonazolu. Tyto produkty snižují životaschopnost dermatofytů a eliminují rizika přenosu na dosud zdravé partie vlasové pokožky.

Lupénka

Lupénka neboli psoriáza je chronické, recidivující zánětlivé onemocnění, kterým trpí přibližně 2 % světové populace. Nedostatek UV záření a četné škrábání či tření vlasové pokožky může přispět k onemocnění.

Lupénka vlasové pokožky je charakterizována dobře ohraničenou zarudlou, šupinatou partií vlasové pokožky. Odlupující se šupinky jsou bílé až stříbrné barvy. Velmi často jsou viditelné také pupínky. Svědění a pálení vlasové pokožky bývá značně nepravidelné. Včasné nenasazení léčby může vést k nevratnému poškození vlasové pokožky a rozsáhlé ztratě vlasů (alopecie).

Přesný původce ani příčina lupénky nebyla dosud prokázána. Genetické predispozice ovšem hrají významnou roli. Při diagnóze je nutné vzít v úvahu rodinnou anamnézu. Stejně jako u lupovitosti a seboroické dermatitidy je i pro lupénka charakteristická rychlá výměna kožním buněk epidermisu.

Lupénka patří mezi dlouhodobé, v některých případech, až celoživotní onemocnění. Její léčba je obtížná a dlouhodobá. Šampóny s obsahem keratolytik (kyselina salicylová) jsou vhodné pouze pro odstranění nahromaděných šupinek usazených na vlasové pokožce. K léčbě psoriázy se využívají kortikosteroidy, retinoidy a také přípravky s uhelným dehtem. Používá těchto přípravků může být značně nepříjemné, například šampón s černouhelným dehtem. V případě vážnějších projevů bývá také předepsána fototerapie.

Zavšivení vlasové pokožky

Pediculsos capitis nebo zavšivení je napadení vlasů a vlasové pokožky parazitem vší dětskou (Pediculosis humanus capitis). Vše dětská je krvesajný hmyz, který se živí krví vlasové pokožky hostitele. Tento parazit napadá milióny lidí na celém světě. Výskyt vší je charakteristický pro všechny socioekonomické skupiny obyvatel. Nejčastěji jsou napadeny dívky ve věku od 3 do 12 let. K přenosu dochází půjčováním hřebenů či kartáčů na vlasy nebo při přímém kontaktu s již infikovanými vlasy, pokrývkou hlavy či povlečením.

V případě zavšivení jsou ve vlasech v blízkosti vlasové pokožky viditelné malé bílé hnidy ulpívající na vlasech. Nejčastěji se vyskytují v oblasti za ušima a na šíji. Pohyb dospělých vší je viditelný pouhým okem. Zavšivení doprovází velmi silná svědivost vlasové pokožky a neustálá touha škrábání se.

Odvšivení zahrnuje použití speciální insekticidů dostupných v každé lékárně a řádné odstranění veškerých dosud nevylíhnutých hnid z vlasů.