Trichotillomania (trichotilománie): Nutkavé vytrhávání vlasů

Trichotilománie je psychické onemocnění, kdy jedinec cítí nutnost vytrhávat si vlasy, obočí, řasy nebo jiné ochlupení. Trichotilománie je porucha kontroly impulzů, psychický stav, kdy postižený není svépomoci schopen zastavit sebedestrukční pudy v podobě vytrhávání vlasů. Postižený jedinec si nemusí své sebedestrukční jednání uvědomovat. Intenzita nutkání si vlas vytrhnout postupně roste až do doby jeho skutečného vytrhnutí, poté jedinec pociťuje úlevu. Někteří postižení jednici trichotilománií mají tendenci vytrhnuté vlasy žvýkat a polykat. Tento stav se nazývá trichophagia (trichofagie). Pojídání vlasů vytváří v žaludku a ve střevech shlukové kuličky, což vede k nevolnosti, zvracení, bolestem břicha nebo krvácení do žaludku.

Trichotilománie se nejčastěji objevuje u dospívajících jedinců a zpravidla u žen než u mužů. Trichotilománii můžou způsobovat negativní pocity, například pocity viny, stydlivost, rozpaky, stres. Trichotilománie vede ke snižování sebevědomí. Jedinec se cítí být méně atraktivní a snaží se zakrýt negativní dopady své nemoci. Trichotilománie může vést až k úplné izolaci jednice před společností a k rozvoji dalších psychických poruch.

Nejčastěji si lidé trpící trichotilománií vytrhávají vlasy od kořínků. Postiženými oblastmi ovšem také bývá obočí, řasy, oblast genitálií, podpaží, ramena, nohy, hrudník, břicho nebo tvář (vousy, knír).

Příčiny trichotilománie

Trichotilománie může být odrazem emocionální nebo psychické úzkosti, kterou si postižený nemusí ani uvědomovat. Vytrhávání vlasů může být způsob, jak se může jedinec vypořádat se stresem nebo se sebepohrdáním.

Trichotilománie může také souviset s depresemi, poruchami příjmu potravy, s užíváním drog, poruchou osobnosti, halucinacemi a může tak být odpovědí na obsedantně kompulzivní poruchu.

V současnosti není příčina této poruchy objasněna. Existuje ovšem několik teorií, které se toto jednání snaží vysvětlit. Někteří odborníci se domnívají, že se jedná o určitý druh závislosti. Jiné teorie pak vysvětlují trichotilománii jako způsob, kterým se jedinec snaží ventilovat stres nebo úzkost. V některých případech je pak trichotilománie označována ze formu sebepoškozování, kdy jedinec hledá pocit úlevy od citové nouze.

Trichotilománie může být odrazem problémů v oblasti duševního zdraví. Psychologické a behaviorální teorie naznačují, že vytrhnutím vlasů ve stresové situaci jedinec pociťuje úlevu. Někteří odborníci se ovšem domnívají, že toto jednání úzce souvisí s obsedantně kompulzivní poruchou (OCD).

Trichotilománie je cílené sebepoškozování, které navozuje pocit dočasné úlevy v psychicky náročné situaci. Bolest spojená s vytrhnutím vlasu produkuje endorfiny, které navozují krátkodobý pocit štěstí. Sebepoškozování je zpravidla determinováno pocity viny, sebepohrdáním, nízkým sebevědomím, špatnou náladou, úzkostí. Dalšími formami sebepoškozování je zpravidla úmyslné pořezání sama sebe. Jedinci se tím snaží vypořádat s traumatizujícím zážitkem ve formě psychického a fyzického týrání.

Některé další teorie vysvětlují trichotilománii výskytem abnormalit na mozku, nedostatkem serotoninu nebo změnami hladin hormonů, zpravidla v pubertě.

Léčba trichotilománie

Prozatím nebyly trichotilománii věnovány patřičné výzkumy, které by objasnily příčiny a možnosti léčby. Nejúčinnější je terapie změny chování v kombinaci s emocionální podporou. Psychoterapie ve formě rozhovorů s terapeutem je vhodná k léčbě emocionálních problémů a duševních nemocí. Kognitivní behaviorální terapie je druh psychoterapie, který lze v tomto případě doporučit.

Důležité si je také uvědomit, že pravidelné vytrhávání vlasů vede k trvalému poškození vlasových folikul a trvalému výskytu holých míst na vlasové pokožce. Obnova vlasových cibulek je možná již pouze transplantací. Vhodné je zvážit kompletní vyholení vlasů, což jistě nevyřeší samotou trichotilománii, ale může zabránit trvalému poškození vlasových cibulek. Důležité je ovšem zvážit, zda kompletní vyholování nebude mít další psychický dopad na postiženého jedince, který se již tak nachází v silné psychické nerovnováze. Trichotilománii není možné léčit svépomoci a vždy je nutné navštívit praktického lékaře, který zpravidla doporučují návštěvu jiného odborníka.

Trichotilománie může mít významný dopad na kvalitu života postiženého jedince, a může také způsobovat další zdravotní problémy. Může způsobovat pocity viny, stud a izolaci, což se může projevit ve snížené pracovní nebo studijní výkonnosti.